Adršpašský hattrick - Andrej 5.10.2014

Článek od Andreje o jednom podařeném lezeckém dni v Adršpašských skalách.

Vysvětlení podle Wikipedie: Jako hattrick (z anglického hat trick, doslova „trik s kloboukem“) se v mnoha sportech označuje výkon, kterého hráč dosáhne obecně třemi úspěchy v jednom zápase. Například ve fotbale či ledním hokeji je hattrickem vstřelení tří gólů v jednom zápase jedním hráčem.

Záměr dát v jeden den tři X, které jsem ještě nevylezl, mám tak 5 let. Nikdy jsem se speciálně nezaměřil na to, že bych si nacvičil 3 desítky v oblasti a pak je najednou zamáznu. Ale možná to tak zkusím někdy udělat… Nevím, komu se již povedl, pouze vím, že Jirous ho má z roku 2011 taky z Ádru. (Jo, a hasič Doktor se mi divil, co na tom vidím, že on dá 3 desítky ne za den, ale v klidu za hodinu!.. když je dobrá hospoda.) Můj první hattrick nebyl nijak plánovaný, prostě se stal.
Minulý víkend jsme s Márou „Titanheadem“ Pavlaťákem rozpracovali Zkrat. Mára ho už někdy pokoušel, ale měl z něj trochu respekt. Mně o něm párkrát něco řekl Tomajda, ať do toho jdu, že to je super cesta. Bylo to sice docela zavlhlý, ale dalo se. Zkrat vede v mírně převislé stěně a nezatíká, takže pouze výlez byl vysloveně humus. Hned v sobotu jsme cestu kompletně naworkovali do stavu připravenosti na přelez. Dal jsem v neděli jeden ostrý, ale síla již nebyla. Klíčový crux Zkratu je u 3. Q a nedařilo se mi před ním moc dobře sklepat, i když postupně se to zlepšovalo. Samotný boulder má 5 kroků, mně nešel hlavně poslední – dlouhý krok z obliny do již dobré dírko-lišty. Taky mi dělala dost velký problém spára na sokola od 2. -3. Q. Nikdy jsem v tom sice nespadl, ale pokaždé jsem měl pocit, že to lezu nějak blbě. Je to náročné na preciznost, každá chyba mě stála dost sil, které jsou potřeba do cruxu. Proto jsem se sokolu obzvlášť pověnoval.
Tento víkend jsem měl čas na skály jen v neděli (moje dcerky měly v sobotu společnou narozeninovou party v BB… prostě mazec :). Opět jsem se sešel s Márou a jeho rodinkou pod Zkratem. Podmínka po týdnu bez vytrvalého deště byla mnohem lepší. Nebudu tvrdit, že ideální, ale lepší. Mára to rozjel. „Krakonošovo“ na rozlez a jdeme na to! Jeden nervózní a marný pokus on – jeden ve stejném duchu taky já. Pak to tam hrubě nasypal. V bouldru u 3. Q se ani nezachvěl a zbytek již nepustil. Mára to na písku fakt umí! Naštěstí mi to „opičení“ se po něm vydrželo a šoupnul jsem to tam i já. Přesně 6 let a den jsme po Majzlíkovi dali „Zkratu“ 2. +3. přelez. Shodli jsme se, že to je poctivé Xc.
Tehdy jsem začal trochu laborovat s myšlenkou na hattrick.




Přesunuli jsme se za roh do Himalájí, na hrubé zrno. V tomto sektoru jsem byl zatím pouze jednou a je tady blízko sebe pár X-ek z dílny Tomajdy a spol. Mára mi doporučil Delírium Tremens Xb a že i Avatar je dobrý a spíš o něco více sjízdný. Avatara právě workoval Véča. Upřednostnil jsem Delírium. Avatara si ještě nechám uležet pro pokus na OS (nebo spíše flash – něco mi už o něm Véča pověděl..).
Ale na řadě byl Mára. Docela rychle zkrokoval Šifru na vedlejší věži - klíčová rozpažka je total morpho! I Mára se svojí výškou držel hranu jen tak-tak na krajíčku, spíše ji nedržel! Co vím, Šifru dal zatím pouze Tomajda, nahodil ji za Xb (s bouldrem „jako z Hampi“ za 7C!). Je to prostě démon!
V Delíriu jsem dal klíčový boulder ke 2. Q v podstatě na OS. Od kruhu se mi však nepovedlo zvednout a bezradně jsem se do něj hned svalil. Pak jsem to prokroutil nahoru a trochu ještě vyladil oblou hranu nad 3. Q. Delírium jsem hned druhým pokusem odškrtnul. Dvě nové X-ka za den jsem už měl vícekrát… ale tři…začínal jsem být nervóznější…



Ze Zkratu cítím záda a krk, z mačkání hrany v „Deliriu“ jsem si namohl bicáky. Kůže napodiv ještě byla. Avatara bych rád udolal na OS, ale na to teď už asi nemám fondy. Takže cesta ve stěně hned vedle – Tě péro doktore!
Už jsem ji asi před 4-5 lety jednou zkusil. Na řadě byl Mára. Je sice z Šifry rozbitý a tejpuje krvavé prsty, ale že to po letech prubne. V cruxu u 1. Q si zkrvavil další prst a raději se na to po chvilce vy.. .. už to stejně před pár lety vylezl a opakování nemusí být vždy jen matka moudrosti.




Teplota vzduchu se společně s vlhkostí zvedla, slunce naproti tomu docela kleslo. V TěPéru je minimum maglajzu a chyty působí zavlhle. Spodní crux nad 1. Q prapodivně vykřížím a nějakým záhadným způsobem neupadnu. Véča me jistí, Mára mě povzbuzuje a tvrdí, že teď už to prý bude dobrý, že to dám. Začala bitka! Nechtěl jsem to pustit ani za nic, naštěstí tam jsou mezi 2. -3.Q dost dobré nohy, stačí je jen najít a do chytů se správně nakulit. Cestu moc „nečtu“ a chyty beru tak, jak mi přijdou pod ruce. Občas možná úplně obráceně než by bylo vhodné, ale to nemám čas řešit. Na to že je docela chladno, tak ze mě lije pot jak… jak v létě na umělé stěně. Nad 3. Q jsem zařadil malou dramatickou vsuvku. Takzvané „vypuštění draka“ – kašlat na všechno a skočit. Nadalo se jinak, visel jsem v madlech nějaký ten metr nad hákem a byl napuchlý na upadnutí a ten nátah do posledního madla ne a ne dotáhnout. Následoval ani ne tak skok, jako spíš, že jsem se nahoru hodil… a dohodil jsem se jen na okraj madla! Naštěstí jsem to udržel – asi mi ty visy na „transgrešnu“ k něčemu byly! Prostě si to lezení umím udělat hezké a pobavit diváky, snad kromě jističe (sorry Véčo :) Sice je TěPéro „jakože“ levná X, ale subjektivně byl tenhle „re-flash“ pro mě to nejtěžší, co jsem toho dne vylezl.
Takže hattrick je doma, a navíc postupka. A co je doma, to se počítá!

Andrey

Celý příspěvek..

Další 9a v Čechách ! "To tu ještě nebylo XIIb RP"

První XIIb "To tu ještě nebylo" v Labáku, francouzkejch 9a !

18.3.2012 Adámkův přelez točily minimálně tři aparáty, takže video na sebe jistě nenechá dlouho čekat. Byl to parádní zážitek, díky Áďo ! Prej XIIb, francouzkejch 9a, nějaká ta skoro XIc by se možná na píscích našla, ale XIIa chybí, respektive "to tu už bylo" alias Papírový měsíc. XIIb je skok do nové dimenze pískovcového lezení a na další přelez si asi lezecká obec chvilku počká.

Adam Ondra climb, To tu ještě nebylo XIIb, Labské údolí. from Jirous AIX on Vimeo.

Jirous

Celý příspěvek..

Neoblomná Abatiše na Jeptišku

Podzimní lezeckou sezónu jsem začal nejlépe, jak jen to šlo – zápalem plic.

Babí léto jsem tak strávil v posteli s horečkou. Alespoň si můžu nalhávat, že bylo moc vedro… Moje nemoc mi umožnila se na chvíli zastavit a prohlídnout si taky své zápisky z lezení. Né, že bych si je jindy neprohlížel :-), ale teď jsem zjistil, že i kdybych už letos nic nenavrtal, tak stejně byl letošní rok pro mě nejvíc „vrtací“ v celé mé lezecké „kariéře“. Dá se taky říct, že jsem toho teda zatím moc nenavrtal, ale to je už jiný úhel pohledu. Taky je pravda, že se nesnažím vrtat za každou cenu a každou blbost. Za svoje vrtání v poslední době vděčím hlavně Tomajdovi a Pájkovi, kteří mě občas zvou do svých lajn a projektů, a to se mi to pak vrtá, s mistry… Dalším neméně důležitým faktem je, že jsem spojil síly se šerifem Jeníkem na vybudování společné kovárny a tak mám stále více možností vyrazit škodit do skal i sám s někým jiným. Co je letos z oblasti 1výstupů pro mě asi nejdůležitější, tak to je dodělání dvou mých „věžových“ projektů v „Kaňonu“ - na Jeptišku a na Pannu.

Jako první jsem odškrtnul Jeptišku. Lajnu na Jeptišku, hned vpravo od Údolní cesty jsem rozdělal už někdy v r. 2008 s Pájkou Rývou. Klíčovou spodní pasáž mezi 2. a 3.bh jsme měli hotovou docela rychle, ale pak jsme se názorově rozešli v otázce dalšího vedení výstupu. Pájka prosazoval logickou cestu nejmenšího odporu. Já to hnal taky logicky, ale co nejvíce přímo nahoru přes převis a oblou hranu. Ve fázi, když byly háky rozhozené do obou směrů, jsme se pro r. 09 zasekli.

Minulý rok 2010 jsem se byl 2x podívat do projektu variantou „oblé hrany“. Nechybělo mnoho a skoro mě to pustilo. Ale nepustilo. Podle mě je tato samostatná pasáž silový bouder kolem 7C-C+. A ještě je v něm potřeba i tření, nebo nadměrnou sílu. Když jsem to podruhé s Lahvim pokusoval, tak jsme se, po předchozí domluvě s Pájkou, rozhodli omrknout taky „jeho“ cestu nejmenšího odporu, kde jsme oblezli klíčovou oblou hranu zprava a rovnou vrtli hák. Další lezení vypadalo být jasné a bez problémů, ale momentální problémy s navrtáváky a nedostatek odhodlání nás odradili od dalšího postupu.

Takže cesta byla letos rozdělaná již více než 3tí rok a stále to zdola vypadalo, že nejsme ani v polovině stěny. Podle pravidel hájení na dva roky do ní mohl v podstatě kdokoliv naběhnout a dokončit jí. Tento fakt navíc šerif Jeník zdůraznil na webu, i když nás na to předem upozornil a počkal s tím dokonce do konce srpna. To mě docela nakoplo. Taky Jirousovo pošťuchování o jeho plánech na vrtání… I když jsem mu tvrdil, že mi to je v podstatě jedno, tak mi to tak úplně jedno nebylo. Hlavně proto, že jsem věděl, nebo spíše tušil, že nahoru to už určitě půjde rychle. Prostě klasická ješitnost… ale umocněná právě zkušenostmi, když jsem viděl Tomajdu, jak se dá makat rychle a nesrat se s tím při vrtání. Jeho rychlost je pro mě téměř nepochopitelná! A tak jsem se rozhodl pro rychlý, zdrcující attack vrcholové stěnky :-) Jeník byl ochotný být na dolním konci tahačáku a pomoct mi v mém plánu. Expanzní postupáky jsou taky príma věc, jen se vrtne díra a bez čekání na lepidlo, či sraní se s „betonem“, se vesele valí dál. 2 háky mi zabrali možná něco kolem 1,5hodiny, ale jednalo se o lehké vylezení rajbasu na velkou polici a nástup do horní stěnky. Bohužel nejsem tak rychlý a zručný, jak bych chtěl a do toho jsem se hodně zdržoval se svou nerozhodností, kam co nejlépe umístit jištění. To je pro mě stále problém - myslím si, že jsem ještě moc blízko a je potřeba dát ho ještě o něco výš, ale ne zas moc. Do toho jsem strachy posraný až za ušima, ale co když ten chyt o 2 kroky dál bude dobrý na cvakání a všichni mě pak budou mít za vola, co se sere kam nemá… no prostě můj klasický boj sám se sebou, abych to nezkurvil. V horní stěnce, která má tak 8-10m, jsem čekal o něco větší chyty a tak jsem se nakonec rozhodl dát hák mnohem níž, než jsem původně zamýšlel. Věřím, že je na správném místě, i když Špek by ho podle mě mrsknul až tam, kde jsem ho měl v plánu dát. Ale to by pak byla jiná cesta a ne „sportovka“ pro každého ;-) Pro ten den jsem musel s příchodem tmy skončit v necelé polovině horní stěnky po skoro 4 hodinách nonstop popolézání ve stěně. Myslím, že tady jsem pochytil „základy“ svého zápalu plic. Nicméně mi bylo jasné, že bude stačit už „jenom“ jedna návštěva, jeden Bh a slaňák a bude posekáno. Jak jsem myslel, tak se stalo. Dorážka proběhla s Pájkou v nějaký pátek po práci, opět do tmy tmoucí. Ale bylo hotovo. Závěr stěnky byl těžší, než jsme mysleli. Na konci se dá spadnout i v posledním kroku do „topového madla“. K tomu pomáhá taky tah a váha 40m lana za sebou. No, ale aby to nebylo úplně jednoduché, tak jsem se ještě na závěr zamotal opět do logiky cesty na vrchol. Chyty mě logicky vedli stěnou vpravo od hrany, kam jsem taky zavrtal poslední hák. Je možné, že by závěr šel vylézt taky vlevo po hraně, která mimochodem vypadala, že se „trochu“ sype, a tak jsem se tam ani nešel podívat a hnal jsem to stále vpravo stěnou nahoru. Prostě logicky nejhezčí cestou co nejvyššího čísla! Uvidím, co na to další lezci, jestli to někdo vyleze po hraně a co to bude za lezení…

Druhý den po dodělání 1výstupku, který jsme nazvali „Neoblomná Abatyše“, AF X, jsem si dal na kusovku horní stěnku spojenou s Údolní stěnou a „udělal“ tak její přímou variantu s názvem „Přímá údolní cesta“. „Údolní cesta“ je moc hezké polezení. Číslo to má Xa. Mně osobně to přijde jako příjemná X, ale zadarmo není, spadnout se dá. Když se mi ji kdysi povedlo onsajtnout, tak jsem automaticky lezl od posledního kruhu doprava přes fontáčovský výlez do nouhendu. Odtud pak odskočením dolů jsem tehdy svou produkci ukončil. Myslel jsem, že cesta pokračuje po polici dál k pilířku, nad ním je kruh a tradá na vrchol. Lezení zjevně lehčí a dobírat jističe se mi fakt nechtělo. Vůbec mě nenapadlo, že se cesta v originálu dolézá údolní levou hranou. „Logicky“ mi připadalo lézt stále přímo nahoru. Což teď lze. Obtížnost jsem nahodil na Xb. Aby to bylo celé číslo, Pavouk mezistupně do průvodce nerad dává a píše pak raději to nižší :-). Vzniklý napřímený dolez si myslím je, i když je na polici nouhend, o něco těžší než po hraně vlevo.

No jo, to je vždy loterie očíslovat nějak cestu. Aby člověk nevypadal jako pako, že dělá ze sebe borce - ať už číslem vysokým, nebo nízkým. Pokoušel jsem se tu obtížnost vymyslet i pro Torouše v ujajá, ale ani tam jsem si nepomohl. Takže to musí zůstat na dalších, co to přelezou a odborně posoudí, za kolik to je. Tohle hloubání nad čísly je vlastně největší zábavou snad všech lezců při pojídání tekutého chleba v knajpě, nebo v autech cestou do, či ze skal a někdy i ve skalách, místo únavného lezení. A já mám tento rok obtížnost nastavenou na Xb, a tak to tak hodnotím.

Letos v létě jsem byl 2-3krát při mém pobytu s rodinkou na Slovensku v Súlově. Vylezl jsem tam v období tropických veder a humidity dokonce jednu 9+ku :-) Na třetí pokus, myslím. Tím, jak teď lezu hlavně na písku, tak bych to číselně viděl jako jasné Xb. To jen pro ujasnění obtížnosti při přepočtech. Do ankety však budu psát raději tu pískovcovou, ono to tak nějak líp vypadá. Ale to by se musel do ankety počítat taky hlas souhlasících lezců.. Nebo by měl Lezcův dav více projevovat svůj názor ve svých deníčcích? Ale pravda vyjde časem stejně najevo. A při všech těch debatách o těch číslech, je stejně nakonec nejdůležitější název cesty. Bez něj bychom se ztratili. A jestli to je 10b, nebo IX+ a aby vysportovaný frantík taky porozuměl, tak 7c+ (americký, a další cizokrajné stupnice neumím …), vždy jde o cestu, která se nějak jmenuje, i kdyby se číslo za jménem měnilo každý týden. Protože, co člověk, to číslo! Ale aby se lezci v Kaňonu, a nejen tam, hned v první cestě nezabili, tak do průvodce se za jménem i číslo napsat musí. Písek nikdy nebyl, a myslím, že ani nebude jenom o číslech, i kdyby se ta čísla snažil „překlopit“ do nevím jaký stupnice kdokoliv. Protože podle mě, tady jde více, než kdekoliv jinde o to, co si z cesty odnese lezec v sobě a až potom o to, kolik bodů je za to v deníčku.

Takže jsem zase odbočil někam jinam a bude proto lepší popsat „logické“ záležitosti na Panně v dalším „odstavci“. Už jsem nějaký týden po dobrání antibiotik, po „pneumonii“ není na RTG ani známka. Toroušova agitka už taky nehýbe Lezcovým světem, tam teď bouří klidné písky Hlaďák. Takže musím si věřit, že toto není opět můj blogový výstřel „jednouzarokapakzasnic"…

No a škoda, že nemám fotky. Možná příště.

Čus bus!
(překlad do CZ – Leonka a Lahvi)


Andrej

Celý příspěvek..

Milky way

A to som začal s tým Distriktom X tak veľkohubo a s presvedčením, že budem často písať. A ono nič! Druhá vec je to, že tých ciest s X, ktoré som tento rok vyliezol a o ktorých by som chcel a mal písať, bohužiaľ toľko nie je.

Opäť začnem od konca. Teda od poslednej cesty X, čo sa mi v Labáku podarila. Je ňou Milky Way na Východní roh na Ľavom brehu. Cesta je z dielne dua cestovrtov Tomajda & Benešák (DZC) a vznikla v roku 2003. Táto cesta ma zaujala hlavne tým, že ju, podľa toho čo som zistil, na kusovku dal iba spoluautor Ondra Beneš a majster Hudy.
Nastupuje sa cestou Eldorádo k 1.Q, čo je klasická, stará cesta od bratov W. To je asi skoro všetko, čo je potreba k tomu povedať. Kruh je zatlčený z čistej pozície, takže človek ho nemôže čakať v mieste, kde by ho vyslovene potreboval. Doliezť ku kruhu nie je problém, len to chce liezť v kľude a zbytočne nepadať – terén tak VI „ujaja“. Brať si moc slučiek je zbytočné, moc sa ich založiť nedá, a keď by to aj išlo, tak už je lepšie urobiť tie dva kroky a cvaknúť si kruh. Minimálne na ostrý pokus je dobré, aby lano viedlo čo najpriamejšie a založená slučka by bola mimo hlavný smer cesty. Preto som volil radšej trošku rizika a „ľahké“ lano. Popravde som si však pre istotu oviazal malú brezu v položenom nástupe – čo keby som spadol už niekde dole, nerád by som skončil až na zemi.. a naviac bolo to v smere cesty.
Pri kruhu je koniec klasickej časti cesty, ďalej je to už čistá športová cesta s borhákmi na miestach, kde sú presne potreba. Prvá časť cesty vedie kolmou stenou cez 5 hákov. Jediný crux je pri 2.Bh. Neviem ako to liezli ľudia predo mnou, ale ja som práve pri ňom ukončil svoj OS pokus, pretože sa mi nejako stratili chyty. Najprv som skúsil obliezt hák zprava, cez vzdialenú ostrú lištu. Nakoniec som si to ale vymyslel mierne zľava cez spoďák nášlapom do malých líšt a ďalej priamo ku 3.Bh (musím podotknúť, že som nepoužil žiadny chyt z cesty „Velký třesk“) Ďalej cesta vedie stenou bez výrazných problémov, ale zaujímavými krokmi. Stretne tam ďalšie 2 Bh až sa dolezie ku 3.kruhu Eldoráda pod vrcholovou hlavou. Tam je v podstate no-hand – ideálne miesto pre namlátenie kruhu z voľnej pozície v klasickej dobe.
Vrcholová hlava Východního rohu je fakt „dobrá“. Práve v nej je klúčové miesto ciest zo severu – Velký třesk, Milky Way a Eldorádo. Hlava ma asi 7m a z tejto strany je mierne previslá. Po veľkých chytoch v hrubozrnnej skale sa dolezie ku 6. Bh (8.istenie) asi v polovici „hlavy“. Tam kroky výrazne pritvrdia. 9-ty hák sa lepšie cvaká z dobrého chytu z nadlezenia. Je to asi 2m pod zlaňákom, keď sa pieskovec zmení na jemný a práve tam a až tam sa nachádza kľúčové miesto cesty. Bolo to dosť deprimujúce hrabať sa skoro 50m nad zem a skoro na dosah zlaňáku sa niekoľko krát odporúčať pri pokuse o „ kusovku“ k zemi. Myslím však, že práve pre túto nekonečnosť chlapci nazvali cestu „Mliečna dráha“ (MW) a kľúčové miesto 3kroky pod zlaňákom spôsobilo klasifikáciu Xc.
Hneď vedľa MilkyWay vedie cesta „Velký Třesk“ Xa. Charakterom je dosť podobná MW - tzn. že „kľúč je v hlave“. Rozdiel je v tom, že skoro celá spodná časť, ktorá má viac než 50m, vedie po hrane a je, podľa toho, čo si pamätám, určite ľahšia. Kedysi „dávno“ sa mi podarilo vyliezť túto cestu na OS. Ale až teraz, po vylezení MW, som úplne pochopil, čo Pítrs myslel, keď mi kedysi povedal, že na OS to mám len za 9c, pretože sa k tomu už nemusím vracať. A že tie návraty sú naozaj ťažké, musím teraz, po skúsenosti s MW, naozaj uznať!
Takže pokiaľ chcete na Východný roh vyliezť niektorú z ciest za X, tak určite doporučujem – zobrať si tenšie lano (9,5mm a menej), niektoré expresky je dobré si na ostrý pokus predĺžiť, ale hlavne to chce dosť sily a hlavne čistú hlavu do vrcholovej hlavy.. a po vylezení sa nezabudnite zapísať do vrcholovej knižky. Na to tam predsa je a každý sa v nej po rokoch rád nájde :) ..no nie?

Andrey
AIX,trénink,training,AIX Climbing Holds, High jump holds, High jump,speed climbing hold, climbing walls, lezecké chyty,lezecké stěny,chyty,stěny,AIX, umělé chyty,umělé stěny,lezení,bouldering,posilovací desky,

Celý příspěvek..

Halloween

24.10.2009, ja s Lahvim, Kuba s Majklom. Pocasie malo byt dobre a nas plan bol liezt na Labsku pannu. Realita bola ale ina - vsade vlhko, hmla a obcas sprchlo. Tak sme poodisli rozliezt sa na vedlajsi masiv. "Cierna" skala bola nic moc, viac mokra ako sucha, ale na tej svetlej sa dalo. Na Pannu sme sa uz nedostali..

Labak, lavy breh, masiv BLESI TRH, nastup cestou "Odchod na parky". Autorom cesty je Pavouk, vznik v roku 2006, ale Pavouk ju nejako zabudol napisat do zaznamov u Kosti. Cesta ma 5Bh a 2Q, je dlha asi 35metrov. Prvy tazsi krok je pod poslednym (5.) Bh asi v 2/3 steny. K tomuto miestu to je padlovacka na rozlez podobrych chytoch. Od tohoto haku sa traverzuje po sklopenych listach doprava asi 1,5m. Nasleduju klucove miesto - tah do listy ako "sirka" a z nej dalsi do skoro este horsej divnosti. Ze sa tie hnidy daju nejako rozumne pobrat je dane dost dobrymi stupmi.
Ked sa raz Pavoukovi, podla jeho slov "necakane" podarilo pretancovat cez tuto pasaz na nasledujuci polozeny akoby balkonik, tak tam radsej zostal cakat, kym nedobehne Pitrs domov pre kruh, nez aby sa to pokusal preliezt este raz. Nechapem, ako tam mohol tak dlho postavat.. alebo je Pitrs velmi dobry bezec :-) a nastastie priniesol nie jeden, ale dva kruhy. Pavouk si myslel a naozaj to tak aj vyzera, ze dolez po oblej hrane uz bude ok. Ale zdanie klame. Nad kruhom je druhe vypecene miesto s dlhym krokom z list do "nechytu", ktory bol riesenim rebusu, ako sa dostat tam kde, kde to niekde nielen vypada ako rimsa. Za odmenu si da uspesny riesitel na dolez zaverecnych 5-7m klasickej V ku zlanovaciemu kruhu.

Cesta je dost dlha, istenia su na spravnom mieste. Spodok cesty je po madlach v miernom previse, potom je to uz v podstate kolmica. Klucove kroky su za male listy, s nohami nie su problemy, ale je dobre si ich vymysliet. Medzi bouldrami je no-hand, z ktoreho sa mi teda nechcelo. Charakter cesty je v podstate bouldovy, ale je potreba i trochu vytrvalost, hlavne pre prelezenie prveho bouldru.

Pravdepodobne som urobil 24.10.2009 prvy prelez v kuse/ PP. Klasu navrhujem Xc, i ked povodne som uvazoval o Xb. Ale dost ma presvedcil Pitrsov argument, pre ktoreho je cesta tak za Xb AF. Neskromne si myslim, ze za hnidy zabrat viem a preto sa mi i napriek nie uplne dobremu pocasiu podaril prelez na 2 pokus. Mozno by sa tomu najviac hodilo Xb/c, ale v Labaku je snaha o cele cisla.
Dalsi prelezcovia sa urcite tiez vyjadria a ..
..o jedno Xc viac ci menej, ved je to len hra a hlavna je lajna, cislo je pre orientaciu a dennicky :-)

Halloween Xc
autor: Pavel Cerny "Pavouk" 2006;
35 metrov;
5 Bh a 2kruhy (zlanak od posledneho kruhu);
crux - 2x male listy;
Moje hodnotenie: ****o

AIX,trénink,training,AIX Climbing Holds, High jump holds, High jump,speed climbing hold, climbing walls,lezecké chyty,lezecké stěny,chyty,stěny,AIX, umělé chyty,umělé stěny,lezení,bouldering,posilovací desky,

Celý příspěvek..

???? district X

Sluboval som kedysi pred pol rokom, ked sme spustili AIX blog, ze tu budem co to pisat, ze si tu dokonca zverejnim svoj "dennicek". Mozno niekto aj nieco cakal (Jirous urcite nie :-) a ja stale nic! Takze sa pokusim to napravit. Pokusim!, pretoze nerad by som cokolvek sluboval a zavazoval s k niecomiu, co potom mozno nesplnim.. takze uvidime.. zaciname..

Poslednych par rokov som holdoval hlavne boulderingu a len obcasne som sa naviazal na lano.Ono to bolo s malou Berenikou aj jednoduchsie a bezpecnejsie riesenie travenia casu v skalach. A ked som uz liezol s lanom, tak som chcel vyliezt nieco tazke. Ale toto leto sme s AIXakmi a potom hlavne s Lahvim par krat skocili do Prihraz a mna po hromade rokoch zase drapli piesky za pacesy! Opat som si uvedomil, ze su aj dalsie povaby lezenia a nejde vzdy len o cislo. Je to proste nieco ine, ako len sportove lezenie, proti ktoremu nic nemam. Ale cesky piesok je tak trochu specificky. Nielen trenim, uzlami a velkymi kruhmi, ale aj svojimi pravidlami, prasenim (Mg :-), atmosferou a ludmi okolo.
A pretoze su tie piesky fakt ine, tak som sa rozhodol kedy-tedy nieco napisat o tom, co som na tie prapodivne kopce z piesku vyliezol, vyskusal, zazil, videl, pocul alebo co si len myslim. A tiez preto, aby si aj Tomajda (ktory sa dal okrem robenia kvanta prvovystupov aj na drahu spisovatela/ bloggera) mohol obcas nieco precitat o svojom oblubenom piesocku. Planujem aj, alebo hlavne - popisy ciest, takze zaujemcovia o onsajt by to asi radsej citat nemali :-) Ale na druhej strane to budu len cisto moje pocity, skusenosti pripdne kroky z tej ktorej cesty a kazdy, kto je slabsi ci silnejsi, vyssi, a i tych par mensich, to moze vidiet a liezt uplne inac! Obcas aj bude musiet..
Distict X - distrikt preto, ze mi ide o uzku oblast lezenia - len na piesku a X preto, ze z velkej vacsiny sa bude jednat o cesty v X-kovej obtiaznosti (myslim tym, ze obtiaznost bude toto rimske cislo obsahovat). X-kovych ciest v poslednej dobe pribuda "strasne" moc, ale su tu aj take, na ktore sa pomaly trochu zabuda a je to skoda. Mozno uz tolko nelakaju, alebo naopak prave lakaju v zmysle strachu a to je este vacsia skoda!! Mam pocit, ze na to, kolko ludi sa v poslednej dobe venuje lezeniu, len velmi obmedzeny pocet v tejto zabave hlada okrem sportu a namahy aj dobrodruzstvo. Ale nastastie sa stale najdu aj taki, co ich obcas bavi sa i trochu vybat a nezenu sa len za svojim maximalnym cislom (a nechcu doistovat to, na co hned nemaju!). Vela z nich kazdy utorok (aspon pocas sezony, ktora v pripade pekneho pocasia moze trvat cely rok (pekne rozumej - suche) :-) nedockavo, ako aj ja, cakaju na novy clanok od spisovatela Tomajdy, co sa zase komu podarilo a udialo na popraskanych usadeninach pravekeho mora, a nielen tam. Mojim cielom nie je akokolvek konkurovat DZC, ale prave naopak, tuto podla mne maximalne zabavnu aktivitu podporovat a mozno obcas i doplnit. Najviac leziem v Labaku, takze vacsina prispevkou do "districtu" bude na zaciatku hlavne odtial...

AIX,trénink,training,AIX Climbing Holds, High jump holds, High jump,speed climbing hold, climbing walls,lezecké chyty,lezecké stěny,chyty,stěny,AIX, umělé chyty,umělé stěny,lezení,bouldering,posilovací desky,

Celý příspěvek..