Neoblomná Abatiše na Jeptišku

Podzimní lezeckou sezónu jsem začal nejlépe, jak jen to šlo – zápalem plic.

Babí léto jsem tak strávil v posteli s horečkou. Alespoň si můžu nalhávat, že bylo moc vedro… Moje nemoc mi umožnila se na chvíli zastavit a prohlídnout si taky své zápisky z lezení. Né, že bych si je jindy neprohlížel :-), ale teď jsem zjistil, že i kdybych už letos nic nenavrtal, tak stejně byl letošní rok pro mě nejvíc „vrtací“ v celé mé lezecké „kariéře“. Dá se taky říct, že jsem toho teda zatím moc nenavrtal, ale to je už jiný úhel pohledu. Taky je pravda, že se nesnažím vrtat za každou cenu a každou blbost. Za svoje vrtání v poslední době vděčím hlavně Tomajdovi a Pájkovi, kteří mě občas zvou do svých lajn a projektů, a to se mi to pak vrtá, s mistry… Dalším neméně důležitým faktem je, že jsem spojil síly se šerifem Jeníkem na vybudování společné kovárny a tak mám stále více možností vyrazit škodit do skal i sám s někým jiným. Co je letos z oblasti 1výstupů pro mě asi nejdůležitější, tak to je dodělání dvou mých „věžových“ projektů v „Kaňonu“ - na Jeptišku a na Pannu.

Jako první jsem odškrtnul Jeptišku. Lajnu na Jeptišku, hned vpravo od Údolní cesty jsem rozdělal už někdy v r. 2008 s Pájkou Rývou. Klíčovou spodní pasáž mezi 2. a 3.bh jsme měli hotovou docela rychle, ale pak jsme se názorově rozešli v otázce dalšího vedení výstupu. Pájka prosazoval logickou cestu nejmenšího odporu. Já to hnal taky logicky, ale co nejvíce přímo nahoru přes převis a oblou hranu. Ve fázi, když byly háky rozhozené do obou směrů, jsme se pro r. 09 zasekli.

Minulý rok 2010 jsem se byl 2x podívat do projektu variantou „oblé hrany“. Nechybělo mnoho a skoro mě to pustilo. Ale nepustilo. Podle mě je tato samostatná pasáž silový bouder kolem 7C-C+. A ještě je v něm potřeba i tření, nebo nadměrnou sílu. Když jsem to podruhé s Lahvim pokusoval, tak jsme se, po předchozí domluvě s Pájkou, rozhodli omrknout taky „jeho“ cestu nejmenšího odporu, kde jsme oblezli klíčovou oblou hranu zprava a rovnou vrtli hák. Další lezení vypadalo být jasné a bez problémů, ale momentální problémy s navrtáváky a nedostatek odhodlání nás odradili od dalšího postupu.

Takže cesta byla letos rozdělaná již více než 3tí rok a stále to zdola vypadalo, že nejsme ani v polovině stěny. Podle pravidel hájení na dva roky do ní mohl v podstatě kdokoliv naběhnout a dokončit jí. Tento fakt navíc šerif Jeník zdůraznil na webu, i když nás na to předem upozornil a počkal s tím dokonce do konce srpna. To mě docela nakoplo. Taky Jirousovo pošťuchování o jeho plánech na vrtání… I když jsem mu tvrdil, že mi to je v podstatě jedno, tak mi to tak úplně jedno nebylo. Hlavně proto, že jsem věděl, nebo spíše tušil, že nahoru to už určitě půjde rychle. Prostě klasická ješitnost… ale umocněná právě zkušenostmi, když jsem viděl Tomajdu, jak se dá makat rychle a nesrat se s tím při vrtání. Jeho rychlost je pro mě téměř nepochopitelná! A tak jsem se rozhodl pro rychlý, zdrcující attack vrcholové stěnky :-) Jeník byl ochotný být na dolním konci tahačáku a pomoct mi v mém plánu. Expanzní postupáky jsou taky príma věc, jen se vrtne díra a bez čekání na lepidlo, či sraní se s „betonem“, se vesele valí dál. 2 háky mi zabrali možná něco kolem 1,5hodiny, ale jednalo se o lehké vylezení rajbasu na velkou polici a nástup do horní stěnky. Bohužel nejsem tak rychlý a zručný, jak bych chtěl a do toho jsem se hodně zdržoval se svou nerozhodností, kam co nejlépe umístit jištění. To je pro mě stále problém - myslím si, že jsem ještě moc blízko a je potřeba dát ho ještě o něco výš, ale ne zas moc. Do toho jsem strachy posraný až za ušima, ale co když ten chyt o 2 kroky dál bude dobrý na cvakání a všichni mě pak budou mít za vola, co se sere kam nemá… no prostě můj klasický boj sám se sebou, abych to nezkurvil. V horní stěnce, která má tak 8-10m, jsem čekal o něco větší chyty a tak jsem se nakonec rozhodl dát hák mnohem níž, než jsem původně zamýšlel. Věřím, že je na správném místě, i když Špek by ho podle mě mrsknul až tam, kde jsem ho měl v plánu dát. Ale to by pak byla jiná cesta a ne „sportovka“ pro každého ;-) Pro ten den jsem musel s příchodem tmy skončit v necelé polovině horní stěnky po skoro 4 hodinách nonstop popolézání ve stěně. Myslím, že tady jsem pochytil „základy“ svého zápalu plic. Nicméně mi bylo jasné, že bude stačit už „jenom“ jedna návštěva, jeden Bh a slaňák a bude posekáno. Jak jsem myslel, tak se stalo. Dorážka proběhla s Pájkou v nějaký pátek po práci, opět do tmy tmoucí. Ale bylo hotovo. Závěr stěnky byl těžší, než jsme mysleli. Na konci se dá spadnout i v posledním kroku do „topového madla“. K tomu pomáhá taky tah a váha 40m lana za sebou. No, ale aby to nebylo úplně jednoduché, tak jsem se ještě na závěr zamotal opět do logiky cesty na vrchol. Chyty mě logicky vedli stěnou vpravo od hrany, kam jsem taky zavrtal poslední hák. Je možné, že by závěr šel vylézt taky vlevo po hraně, která mimochodem vypadala, že se „trochu“ sype, a tak jsem se tam ani nešel podívat a hnal jsem to stále vpravo stěnou nahoru. Prostě logicky nejhezčí cestou co nejvyššího čísla! Uvidím, co na to další lezci, jestli to někdo vyleze po hraně a co to bude za lezení…

Druhý den po dodělání 1výstupku, který jsme nazvali „Neoblomná Abatyše“, AF X, jsem si dal na kusovku horní stěnku spojenou s Údolní stěnou a „udělal“ tak její přímou variantu s názvem „Přímá údolní cesta“. „Údolní cesta“ je moc hezké polezení. Číslo to má Xa. Mně osobně to přijde jako příjemná X, ale zadarmo není, spadnout se dá. Když se mi ji kdysi povedlo onsajtnout, tak jsem automaticky lezl od posledního kruhu doprava přes fontáčovský výlez do nouhendu. Odtud pak odskočením dolů jsem tehdy svou produkci ukončil. Myslel jsem, že cesta pokračuje po polici dál k pilířku, nad ním je kruh a tradá na vrchol. Lezení zjevně lehčí a dobírat jističe se mi fakt nechtělo. Vůbec mě nenapadlo, že se cesta v originálu dolézá údolní levou hranou. „Logicky“ mi připadalo lézt stále přímo nahoru. Což teď lze. Obtížnost jsem nahodil na Xb. Aby to bylo celé číslo, Pavouk mezistupně do průvodce nerad dává a píše pak raději to nižší :-). Vzniklý napřímený dolez si myslím je, i když je na polici nouhend, o něco těžší než po hraně vlevo.

No jo, to je vždy loterie očíslovat nějak cestu. Aby člověk nevypadal jako pako, že dělá ze sebe borce - ať už číslem vysokým, nebo nízkým. Pokoušel jsem se tu obtížnost vymyslet i pro Torouše v ujajá, ale ani tam jsem si nepomohl. Takže to musí zůstat na dalších, co to přelezou a odborně posoudí, za kolik to je. Tohle hloubání nad čísly je vlastně největší zábavou snad všech lezců při pojídání tekutého chleba v knajpě, nebo v autech cestou do, či ze skal a někdy i ve skalách, místo únavného lezení. A já mám tento rok obtížnost nastavenou na Xb, a tak to tak hodnotím.

Letos v létě jsem byl 2-3krát při mém pobytu s rodinkou na Slovensku v Súlově. Vylezl jsem tam v období tropických veder a humidity dokonce jednu 9+ku :-) Na třetí pokus, myslím. Tím, jak teď lezu hlavně na písku, tak bych to číselně viděl jako jasné Xb. To jen pro ujasnění obtížnosti při přepočtech. Do ankety však budu psát raději tu pískovcovou, ono to tak nějak líp vypadá. Ale to by se musel do ankety počítat taky hlas souhlasících lezců.. Nebo by měl Lezcův dav více projevovat svůj názor ve svých deníčcích? Ale pravda vyjde časem stejně najevo. A při všech těch debatách o těch číslech, je stejně nakonec nejdůležitější název cesty. Bez něj bychom se ztratili. A jestli to je 10b, nebo IX+ a aby vysportovaný frantík taky porozuměl, tak 7c+ (americký, a další cizokrajné stupnice neumím …), vždy jde o cestu, která se nějak jmenuje, i kdyby se číslo za jménem měnilo každý týden. Protože, co člověk, to číslo! Ale aby se lezci v Kaňonu, a nejen tam, hned v první cestě nezabili, tak do průvodce se za jménem i číslo napsat musí. Písek nikdy nebyl, a myslím, že ani nebude jenom o číslech, i kdyby se ta čísla snažil „překlopit“ do nevím jaký stupnice kdokoliv. Protože podle mě, tady jde více, než kdekoliv jinde o to, co si z cesty odnese lezec v sobě a až potom o to, kolik bodů je za to v deníčku.

Takže jsem zase odbočil někam jinam a bude proto lepší popsat „logické“ záležitosti na Panně v dalším „odstavci“. Už jsem nějaký týden po dobrání antibiotik, po „pneumonii“ není na RTG ani známka. Toroušova agitka už taky nehýbe Lezcovým světem, tam teď bouří klidné písky Hlaďák. Takže musím si věřit, že toto není opět můj blogový výstřel „jednouzarokapakzasnic"…

No a škoda, že nemám fotky. Možná příště.

Čus bus!
(překlad do CZ – Leonka a Lahvi)


Andrej